2.4: Energetické moře je elastické — konzistentní důkazy o jeho tenzorových vlastnostech

Domů ／ Kapitola 2: Důkazy konzistence

I. Jádrové důkazy (laboratoř): „Elastika a tenzor v (kvazi)vakuu“

1. Přísné vakuum (UHV; působnost v dutině/štěrbině)

• L-CP | Casimir–Polder atom–povrch (od 1993)
  Postup: Studené atomy/atomové svazky přibližované k neutrálnímu povrchu v UHV; skenování vzdálenosti a materiálu.
  Zjištění: Kalibrovatelné křivky posunu polohy/posunu frekvence hladin v závislosti na vzdálenosti/materiálu.
  Implikace: Tenzorová odezva (T-Gradient) + ekvivalentní elastická tuhost (T-Elastic) — změna okrajů přepisuje hustotu modů i vodicí potenciál v oblasti vakua.
• L-Purcell | „Potlačení/zesílení“ emise v dutinové QED (80.–90. léta)
  Postup: Jediný atom/kvantový emitor v UHV dutině s vysokým Q; změna délky dutiny/objemu modu.
  Zjištění: Rychlost a směrovost spontánní emise říditelná reverzibilně (Purcellův faktor).
  Implikace: Elastika/šířka kanálu inženýrovatelná (T-Elastic/okno koherence) — okraj ≡ ekvivalent tenzoru; změna okraje mění dodávku energie i sílu vazby.
• L-VRS | „Vakuové Rabiho štěpení“ s jediným atomem (od 1992)
  Postup: Silná vazba atom–mod dutiny v UHV s obousměrnou výměnou energie.
  Zjištění: Párové štěpení spektrální čáry; energie osciluje mezi „atomem ↔ polem dutiny“.
  Implikace: Ukládání/výdej (T-Store) + nízké ztráty, vysoké Q (T-LowLoss) — moře funguje jako elastický, vysoce koherentní mod.
• EL6 | Dynamické ladění okrajů (2000→; UHV, vysoké Q)
  Postup: Rychlá změna délky/Q/míry vazby dutiny v UHV.
  Zjištění: Okamžité posuny vlastních frekvencí a řízené ukládání/výdej energie.
  Implikace: Zapisovatelná tenzorová topografie (T-Gradient) + elastické ladění (T-Elastic) — změna okraje ≡ přímý zápis do tenzorového pole.

2. Kvazi-vakuum (UHV/nízká T/vysoké Q; zařízení přítomna, odečty přímočaré)

• L-OMS | „Optická pružina“ a kvantová zpětná akce v kavitační optomechanice (od 2011)
  Postup: Tlakem záření spřažené mikro/nano-mechanické rezonátory v UHV; sideband chlazení k blízkosti základního stavu.
  Zjištění: Ekvivalentní tuhost/útlum laditelné; vlastní frekvence/šířka čáry reverzibilně přepisovatelné; limity zpětné akce/koherence měřitelné.
  Implikace: Laditelná elastická odezva (T-Elastic) + nízké ztráty/vysoká koherence (T-LowLoss).
• L-Sqz | Vstřik „stlačeného vakua“ do kilometrových interferometrů (2011–2019)
  Postup: Stlačený stav vnoren do dlouhých ramen; mění se statistika, ne zdroj.
  Zjištění: Trvalý pokles kvantového šumového dna, výrazný nárůst citlivosti.
  Implikace: Statistické přetváření „tenzorové textury“ (T-Gradient) + plastika při nízkých ztrátách (T-LowLoss) — cílené „sochaření“ mikroperturbací pozadí.
• EL1 | Optická pružina (UHV/nízká T)
  Postup: Elastické spřažení tlaku záření s mechanickým modem.
  Zjištění: Tuhost/útlum/šířka pod kontrolou; chlazení/ohřev reverzibilní.
  Implikace: Přímé čtení elasticity (T-Elastic).
• EL2 | Kalibrace Δf ↔ ΔT ve vysokých Q dutinách (2000–2010)
  Postup: Jemné doladění mikronapětí/tepelných driftů v kvazi-vakuu.
  Zjištění: Měřitelné posuny modových frekvencí; stabilní kalibrace Δf ↔ ΔT.
  Implikace: Změna tenzoru → změna fáze/frekvence (T-Gradient).

Souhrn (laboratoř)

• Elastika: Ekvivalentní tuhost; modové ukládání/výdej energie; reverzibilní konverze.
• Tenzor: Okraj = tenzorový zápis; gradient = vodicí potenciál trasy.
• Nízké ztráty/vysoká koherence: Vysoké Q, limit zpětné akce, udržitelná redukce šumu.
  Závěr: Energetické moře je elasticko–tenzorové médium, kalibrovatelné a programovatelné, nikoli abstraktní značka.

II. Sekundární verifikace v kosmické škále: „zvětšení elasticko–tenzorové optiky“

• U1 | Akustické píky CMB (WMAP 2003; Planck 2013/2018)
  Pozorování: Vícenásobné rezonanční píky ostré; polohy/amplitudy dobře fittovatelné.
  Čtení: Raný vesmír byl spřažená elasticko–tenzorová tekutina (foton–barion) s měřitelnými mody/rezonancemi.
  Atributy: T-Elastic / T-Store / T-LowLoss.
• U2 | BAO „standardní měřítko“ (SDSS 2005; BOSS/eBOSS 2014–2021)
  Pozorování: ~150 Mpc škála opakovaně detekována.
  Čtení: Elastické akustické mody „zamrzají“ do velkoškálové textury, izomorfní laboratorní selekci/persistenci modů.
  Atributy: T-Store / T-Gradient.
• U3 | Rychlost a disperze gravitačních vln (GW170817 + GRB 170817A, 2017)
  Pozorování: |v_g − c| extrémně malé, téměř nulová disperze/nízké ztráty v pásmu.
  Čtení: Moře nese příčné elastické vlny; vysoká ekvivalentní tuhost/nízké ztráty.
  Atributy: T-Elastic / T-LowLoss.
• U4 | „Vzdálenost zpoždění“ & Fermatův povrch v silné čočce (H0LiCOW, 2017→)
  Pozorování: Časová zpoždění mezi více obrazy a geometrie rekonstruují povrch Fermatova potenciálu.
  Čtení: Cena trasy = ∫n_eff dℓ; tenzorový potenciál = vodicí topografie.
  Atribut: T-Gradient (vodicí potenciál).
• U5 | Zpoždění Shapiro (Cassini 2003)
  Pozorování: Dodatečné zpoždění při průletu hlubokými „pánvemi“ měřeno přesně.
  Čtení: Lokální omezení + topografie trasy společně zvyšují „optický čas“, v souladu s tenzorovou topografií.
  Atributy: T-Gradient / T-Elastic.
• U6 | Gravitační rudý posuv/odchylka hodin (Pound–Rebka 1959; trvale v GPS)
  Pozorování: Frekvence/tempo hodin se posouvají s hloubkou potenciálu; běžná inženýrská praxe.
  Čtení: Tenzorový potenciál nastavuje rytmus/mění fázovou akumulaci, v souladu s laboratorním „driftem modové frekvence/skupinovým zpožděním“.
  Atributy: T-Store / T-Gradient.

Souhrn (kosmos)

• Akustické píky & BAO potvrzují rezonanční/„zamrzající“ elastické mody.
• Téměř nulová disperze & nízké ztráty gravitačních vln ukazují, že moře nese elastické vlny.
• Čočkování & zpoždění/rudý posuv dělají z „tenzoru = topografie“ měřítko trasy i taktu.
  Závěr: V kosmické škále čteme zvětšenou verzi laboratorního elasticko–tenzorového média.

III. Kritéria a vyrovnání (jak dále zpevnit)

• Mapování „jednoho knoflíku“: Promítnout okno koherence/prah/tenzorovou texturu z labu do poloh píků/šířek čar, rozdělení zpoždění, podstruktury čoček ve vesmíru — pro bezrozměrné fitování.
• Vazba trasa–statistika: Na téže zrakové linii by hlubší topografie měla současně dávat delší „ocasy“ zpoždění a silnější/strmější netermální výkyvy.
• Nízkostratová smyčka: Porovnat nízkou dispersi/ztráty gravitačních vln s vysokým Q/limitem zpětné akce v kavitační optomechanice, pro ověření „stejsměrné nízkostratovosti“.

IV. Shrnutě

• Laboratorní strana: V (kvazi)vakuu přímo čteme elasticitu energetického moře (ekvivalentní tuhost, modové ukládání/výdej energie, reverzibilní konverze) i tenzor (okraj = zápis topografie, gradient = vodicí potenciál).
• Kosmická strana: CMB/BAO rezonance a zamrzání, nízkoztrátové šíření gravitačních vln a čočky/zpoždění/rudý posuv (přepis trasy a taktu) sémanticky korespondují s laboratorními odečty.

Konsistentní závěr: Vnímat „energetické moře“ jako spojité medium s elasticitou a tenzorovým polem vytváří kvantifikovatelný řetězec důkazů od vakuové dutiny po kosmickou síť; doplňuje sekci 2.1 („vakuum plodí sílu/ záření/ částice“) a společně tvoří pevnou základnu obrazu moře–vlákno.