6.3 Dualita vlny a částice

Domů ／ Kapitola 6: Kvantová oblast (V5.05)

„Vlnové“ chování světla i částic má společný původ: při šíření strhávají okolní „moře energie“, takže se místní napěťová topografie zvlní a vznikne koherentní „mapa moře“. „Částicová“ stránka se objeví, když detektor překročí lokální uzavírací práh a zapíše jednu diskrétní událost.
Stručně: pohyb táhne moře → mapa moře se zvlní (vlna) → práh se uzavře (částice).

I. Pozorovací základna (co skutečně vidíme)

• Skládání bod po bodu: zeslabíme-li zdroj na úroveň „po jednom“, na stínítku se objevují jednotlivé body.
• Dvě štěrbiny otevřené, dost času: po mnoha událostech se vytvářejí střídavé světlé a tmavé proužky.
• Jen jedna štěrbina: obraz se rozšíří, ale proužky zmizí.
• Vyměníme sondu, efekt zůstává: fotony lze nahradit elektrony, atomy, neutrony i velkými molekulami; v čisté a stabilní aparatuře přicházejí zásahy dál po jednom, ale nasčítají se do proužků.
• Informace „kterou štěrbinou“: označíme-li dráhu u vstupu do štěrbiny, proužky zmizí; v podmíněné statistice, když „smažeme“ značku dráhy, proužky se vrátí.
  Závěr: jednotlivý odečet (uzavření prahu) dává „bod“; proužky jsou vzhledem mapy moře utvářené během šíření.

II. Jeden mechanismus ve třech navázaných krocích

1. Emisní práh (na straně zdroje): teprve po jeho překročení zdroj uvolní jednu vnitřně konzistentní poruchu/uzavřenou smyčku; neúspěšné pokusy se nepočítají.
2. Zvlnění mapy moře (během šíření): pohybující se objekt strhává moře energie a mění napěťovou topografii v koherentní „mapu moře“, která zahrnuje:
   • Reliéf napěťového potenciálu: oblasti „snadného/obtížného průchodu“ (hřbety/údolí, silné/slabé).
   • Orientační texturu: preferované směry a vazební kanály.
   • Efektivní fázové hřbety/údolí: místa zesílení či potlačení při sčítání více drah.
     Mapa se lineárně sčítá a „píší“ ji okraje: clony, štěrbiny, čočky i děliče svazku mapu zapisují.
3. Uzavření prahu (na straně detektoru): jakmile lokální napětí dosáhne uzavíracího prahu, zapíše se právě jeden zásah — jeden bod na stínítku.
   Shrnutě: vlna = mapa moře se zvlní (díky tahu moře); částice = prahový odečet po jednom. Dvě po sobě jdoucí tváře téhož procesu, nikoli protiklady.

III. Světlo a částice hmoty: stejný původ vln, odlišná „vazební jádra“

1. Společný původ: u fotonů, elektronů, atomů i molekul plyne vlnovost ze stejné zvlněné mapy; neplatí, že „světlo je vlna a hmota něco jiného“.
2. Různá vazební jádra: náboj, spin, hmotnost, polarizovatelnost a vnitřní struktura pouze mění, jak se táž mapa vzorkuje a váží (analogicky k různým „jadrům/konvolucím“). Tím mění obálku, kontrast a jemné detaily, nikoli společnou příčinu — zvlněnou topografii.
3. Jednotné čtení:
   • Světlo: šíření táhne moře → mapa se zvlní → projeví se interference/difrakce.
   • Elektrony/atomy/molekuly: totéž; vnitřní blízkopólové textury pouze modulují vazbu, netvoří jiné vlnové „zrození“.

IV. Dvojštěrbinový pokus nově: aparatura jako „gramatika psaní mapy“

• Dvě štěrbiny ryjí trasy: clona a štěrbiny píší do mapy před stínítkem hřbety, žlábky a kanály.
• Původ světlého/tmavého: světlé proužky leží tam, kde je reléové předávání hladké; tmavé tam, kde je potlačeno.
• Značka „kterou štěrbinou“: měření u štěrbiny mapu přepíše a zhrubí; jemná koherence se vyhladí a proužky zmizí.
  Smazání: podmíněný výběr vrátí podmnožinu, která si uchovala jemnou texturu, a proužky se obnoví.
• Zpožděná volba: pouze pozdě stanoví statistické třídění; k žádnému „vzdálenému přepisu“ mapy nedochází, kauzalita platí.
• Skladba intenzity (po lopatě): s koherencí je celková intenzita = součet dvou drah plus koherentní člen; bez koherence tento člen mizí a zbývá prostý součet.

V. Blízké/vzdálené pole a více uspořádání (různé projekce téže mapy)

• Od blízka do dálky: blízké pole zdůrazní geometrii a orientační textury; vzdálené odkryje fázové hřbety a údolí. Obojí jsou projekce téže mapy v různých vzdálenostních oknech.
• Interferometr Mach–Zehnder: dvě ramena píší dvě mapy, které se setkají na výstupu; druhý dělič je znovu složí a odhalí koherenci i fázové posuny.
• Více štěrbin/mřížka: mapa získá hustší hřbetovou síť; obálku určí jedna štěrbina, jemné proužky součet přes více štěrbin.
• Polarizační/orientační prvky: ekvivalent „psaní“ orientační textury do mapy; mohou koherenci tlumit, otáčet či znovu skládat.

VI. Doplňky ze strany částic (ve stejném společném rámci)

• Vnitřní rytmus/blízkopólové textury: vnitřní struktury elektronů a atomů tvoří stabilní textury v měřítku blízkého pole; „zaklesnou“ se do mapy psané štěrbinami a posunou místa „snadného/obtížného“ uzavření prahu.
• Samosný okraj + prahové čtení: každé uzavření se dokončí jen v jednom bodě, proto jsou zásahy bodové; dlouhodobá statistika znovu poskládá texturu mapy.

VII. Dekoherence a „gumování“ (jednotné materiální vysvětlení)

• Dekoherence = zhrubění mapy: slabá měření/rozptyl prostředím berou z mapy lokální průměry. Jemná koherence bledne a viditelnost klesá.
• Kvantová guma = podmíněná vrstvená selekce: minulost se nepřepisuje; podmíněným seskupením se z míšené mapy vybere podvrstva, která koherenci drží.
• Pozorovatelné trendy: viditelnost klesá s tlakem, teplotou, rozdílem drah, velikostí objektu a časovým oknem; echo/decoupling může koherenci částečně vracet.

VIII. Čtení ve čtyřech dimenzích (obrazová rovina/polarizace/čas/spektrum)

• Obrazová rovina: vychýlení svazku a kontrast proužků kreslí geometrické a orientační detaily mapy.
• Polarizace: polarizační pásy přímo vykreslí orientační a cirkulační textury.
• Čas: po odbarvení disperze, zůstanou-li společné „schůdky“ či echo-obálky, značí to cyklus stlačení a pružného návratu mapy (při prvním výskytu Teorie energetických filamentů (EFT); dále používejte jen Teorii energetických filamentů).
• Spektrum: zdvih „měkkého“ pásma, úzké píky a mikroposuvy ukazují, jak okraje přezpracovávají tutéž mapu v různých energetických oknech.

IX. Srovnání s kvantovou mechanikou

• Odkud se berou „vlny“: kvantová mechanika účtuje „superpozici amplitud pravděpodobnosti“; zde ji materializujeme jako: pohyb táhne moře → mapa se zvlní.
• Proč jsou „částice“ diskrétní: kvantová mechanika to připisuje kvantované absorpci/emisi; zde diskrétnost plyne z prahového řetězce emise → šíření → příjem, který dává „uzavírání po jednom“.
• Proužky dvojštěrbiny: obě líčení sedí v četnostech i přístrojových předpovědích; tento rámec navíc přidává „proč“, zakořeněné ve struktuře–prostředí–prahu.

X. Ověřitelné předpovědi

• Chirální mikrostruktury na hranách štěrbin: vratná chirální orientační textura u hrany posune středy proužků bez změny geometrické dráhy; u elektronu vs. pozitronu je znaménko posuvu zrcadlové.
• Modulace gradientem napětí: zavedeme-li mezi štěrbiny řízený napěťový gradient (například pole dutiny či pole mikrohmot), rozteč proužků i viditelnost se mění lineárně a vypočitatelně.
• Podmíněná rekonstrukce s orbitálním momentem hybnosti (OAM): s OAM-nosnými sondami a podmíněným počítáním lze orientaci proužků rekonstruovat/otáčet bez geometrických změn.
• Zhrubovací jádro dekoherence: viditelnost klesá podle integrovatelného zhrubovacího jádra při ladění hustoty rozptylu; tvar jádra závisí na orientační textuře a energetickém okně.
• Zrcadlení polarity ve vysokopořadových chvostech: při sladěných orientačních okrajích se amplituda i znaménko chvostů vysokého řádu mezi elektronem a pozitronem zrcadlí, což odráží rozdíly blízkopólové vazby.

XI. Často kladené otázky

• „Proč světlo/částice vykazují vlny?“
  Protože při šíření táhnou moře energie a mění napěťovou topografii v zvlněnou mapu; proužky tuto mapu zobrazují.
• „Mají částice jiný druh vlny?“
  Nemají. Původ je společný; vnitřní struktura jen mění vážení vazby k mapě.
• „Jak měření proužky ničí?“
  Měření u štěrbin/drah mapu přepíše a zhrubí, čímž odřízne koherentní člen.
• „Jak ‚gumování‘ proužky vrátí?“
  Podmíněným seskupením se vybere podmnožina, která nese jemnou texturu; minulost se nepřepisuje.
• „Existuje okamžité působení na dálku?“
  Ne. Obnova mapy respektuje lokální limity šíření; „vzdálená shoda“ je statistický následek současného splnění shodných podmínek.

XII. Shrnutě

Vlnová stránka světla a hmoty má jeden zdroj: pohyb táhne moře a zvlní napěťovou topografii. Částicová stránka plyne z prahového, bodového odečtu v detektoru. „Vlna/částice“ tedy nejsou dvě oddělené podstaty, ale dvě po sobě jdoucí tváře téhož procesu: mapa moře vede; práh zapisuje.