8.11 Silná teze: globální strukturu kauzality plně určuje metrický světelný kužel

Domů ／ Kapitola 8:Paradigmatické teorie, které zpochybní Teorie energetických filamentů (V5.05)

Cíl úvodu

Vysvětlit, proč tvrzení „metrický světelný kužel určuje všechny globální příčinné vztahy“ dlouho dominovalo; kde jej začínají napínat vysoce přesná a širokoúhlá pozorování; a jak Teorie energetických filamentů (EFT) snižuje „světelný kužel“ na nulového řádu jako vnější vzhled a jednotným jazykem „moře energie—tenzorové krajiny“ přeformulovává mez šíření i „kauzální koridory“, přičemž nabízí testovatelné, mezi sondami slučitelné vodítka.

I. Co říká současné paradigma

1. Základní tvrzení

• Metrická geometrie definuje světelný kužel: v každém bodě časoprostoru rychlost světla c vymezuje hranici mezi kauzálně dosažitelnými a nedosažitelnými událostmi.
• Globální struktura kauzality (které události mohou ovlivňovat jiné, existence horizontů či uzavřených kauzálních křivek) je jednoznačně dána globálními vlastnostmi metriky.
• Světlo a tělesa ve volném pádu sledují geodetiky; zakřivení je gravitace; proto jsou příčinné vztahy tvrzeními geometrické povahy.

2. Proč je toto pojetí preferováno

• Jasnost a jednota: jediným „kuželovým pravítkem“ popisuje kauzalitu; opírá se o vyzrálý soubor vět (globální hyperbolicita, věty o singularitách, struktura horizontů).
• Inženýrská použitelnost: od navigace po šíření gravitačních vln činí pojetí metriky jako „scény“ výpočty a predikce zvládnutelnými.
• Místní kompatibilita: v téměř plochých oblastech se obnovuje struktura světelného kužele speciální relativity.

3. Jak tomu rozumět
   Jde o silnou identifikaci: „fyzika horní meze šíření“ se ztotožní s jejím „geometrickým vzhledem“ v jedno. Struktura podél dráhy, odezva prostředí a časový vývoj jsou obvykle odsunuty do role „malých poruch“, které nemají měnit čistě geometrický původ kauzality.

II. Obtíže a spory vyplývající z pozorování

• Vývoj podél dráhy a „paměť“
  Velmi přesné časování a dlouhé astronomické dráhy (vícenásobné obrazy při silném čočkování, časová zpoždění, rezidua u standardních svící/pravítek) ukazují, že pomalu se měnící prostředí zanechává malé, ale reprodukovatelné čisté účinky. Stlačit to vše do „drobné perturbace na statické geometrii“ oslabuje schopnost zobrazit časový vývoj.
• Slabá shoda podle směru/prostředí
  V různých oblastech oblohy a na velkých škálách se drobná rezidua v časech příchodu a frekvencích někdy posouvají stejným směrem. Pokud je světelný kužel jedinou a všude izomorfní geometrickou hranicí, takovým vzorovaným reziduím chybí přirozené místo.
• Cena křížového slaďování sond
  Aby rezidua supernov, jemné rozdíly standardního pravítka barionových akustických oscilací, konvergence ve slabém čočkování a časová zpoždění v silném čočkování seděla na jediném „metrickém světelném kuželi“, často se přidávají „záplatové“ parametry (zpětné vazby, systematiky, empirické členy). Cena jediné konzistentní interpretace proto roste.
• Záměna podstaty a vzhledu
  Brát světelný kužel jako podstatu, nikoli jako vzhled, zakrývá otázku: kdo nastavuje mez šíření? Pokud mez plyne z tenzorových vlastností a odezvy prostředí, je „geometrický světelný kužel“ spíše projekcí než příčinou.

Krátký závěr
Metrický světelný kužel je mimořádně silný nástroj nulového řádu; připsat mu však veškerou globální kauzalitu má tendenci vyhladit vývoj podél dráhy, závislost na prostředí i souhlasně směrovaná mezisondová rezidua do „šumu“ a snižovat diagnostickou sílu fyziky.

III. Přeformulování v rámci Teorie energetických filamentů a co čtenář zaznamená

Teorie energetických filamentů jednou větou
Snižme „metrický světelný kužel“ na nulového řádu jako vzhled: skutečnou mez šíření a kauzální koridory určuje tenzor moře energie. Tenzor stanovuje místní meze i efektivní anizotropii; když se tenzorová krajina v čase vyvíjí, dálkové signály (světlo a gravitační poruchy) během šíření akumulují nedisperzní čisté účinky (viz 8.4 a 8.5). Globální kauzalitu proto neurčuje jednoznačně jediná metrika, nýbrž svazek „efektivních koridorů“ vytvářených tenzorovým polem a jeho vývojem.

Názorná analogie
Představte si vesmír jako moře s proměnlivým napětím:

• Nulový řád: je-li hladina rovnoměrně napjatá, dosažitelná oblast lodi připomíná standardní kužel (vzhled metrického světelného kužele).
• První řád: při mírných sklonech a pomalých změnách napětí se nejrychlejší trasa nepatrně ohýbá či zužuje/rozšiřuje a kauzální koridory se přepisují na subprocentní úrovni. Na mapě lze stále kreslit „kužel“, skutečnou mez však určuje tenzor a jeho časový vývoj.

Tři klíčové body přeformulování

1. Nulový řád vs první řád

• Nulový řád: lokálně homogenní tenzor → obnoví se standardní světelný kužel i geodetický vzhled.
• První řád: pomalu se vyvíjející tenzorová krajina → efektivně anizotropní, slabě časově proměnné meze šíření → na dlouhých drahách se objevují nedisperzní čisté posuvy frekvence a rozdíly časů příchodu.

2. Kauzalita = mez prostředí; geometrie = projektovaný vzhled

• Světelný kužel geometrizuje „mez“, ale fyzika meze pochází z tenzoru.
• Statistická tenzorová gravitace (STG) společně se dvěma formami tenzorového rudého posuvu určují „jak rychle lze postupovat, jak dlouho to trvá a který koridor je výhodný“.
  První výskyt – definice: Statistická tenzorová gravitace (STG) je statistický popis efektivního tenzorového pole ve velkých měřítkách; dále používáme pouze český název.

3. Jedna mapa, mnoho použití

• Stejná základní mapa tenzorového potenciálu má současně vysvětlit:
  • jemné rozdíly časových zpoždění mezi vícenásobnými obrazy při silném čočkování a drobné odchylky rudého posuvu;
  • směrová rezidua u supernov a ve standardním pravítku barionových akustických oscilací;
  • amplitudu a orientaci velkoškálové konvergence ve slabém čočkování.
• Pokud každý dataset vyžaduje vlastní „záplatu světelného kužele“, nepodporuje to jednotné přeformulování Teorie energetických filamentů.

Testovatelná vodítka (příklady)

• Podmínka bez disperze: po korekci plazmové disperze, pokud se rezidua časů příchodu u rychlých rádiových záblesků, gama záblesků a variabilit kvasarů posouvají společně napříč frekvenčními pásmy, podporuje to „vývojové dráhové efekty“; výrazné chromatické štěpení mluví proti.
• Zarovnání orientací: jemná nastavení směrů, která minimalizují Hubbleova rezidua supernov, malé rozdíly standardního pravítka barionových akustických oscilací a zpoždění v silném čočkování, by se měla posouvat souhlasně podél preferované osy, v souladu s orientací mapy konvergence slabého čočkování.
• Diferenciace vícenásobných obrazů: malé rozdíly časů příchodu a jemné rozdíly rudého posuvu mezi obrazy téhož zdroje by měly korelovat s tím, nakolik každá dráha procházela koridory v různých vývojových fázích tenzoru.
• Sledování prostředí: zrakové paprsky procházející bohatšími kupami/filamenty vykazují o něco větší časově-frekvenční rezidua než ty procházející dutinami; amplitudy korelují se silou vnějšího pole na základní mapě.

Co čtenář zaznamená v praxi

• Konceptuálně: světelný kužel není jedinou ontologií, ale vzhledem meze, kterou stanoví tenzor; kauzalita vychází z prostředí, geometrie je projekcí.
• Metodicky: přechod od „vyhlazování dráhových efektů“ k „zobrazování reziduí“; sjednocení rozdílů časů příchodu a frekvence na jedné základní mapě.
• Očekávání: hledat slabé vzory, které jsou nedisperzní, směrově konzistentní a citlivé na prostředí; testovat, zda „jedna mapa pro mnoho sond“ snižuje rezidua současně.

Rychlá upřesnění častých nedorozumění

• Umožňuje Teorie energetických filamentů nadsvětelný pohyb či porušení kauzality? Ne. Tenzor nastavuje místní meze šíření. Vzhled se může měnit, mez ne; neobjevují se uzavřené kauzální křivky.
• Je to v rozporu se speciální relativitou? Ne. Při lokálně homogenním tenzoru struktura nulového řádu obnovuje světelný kužel a Lorentzovu symetrii; jevy prvního řádu se projevují jen jako velmi slabé environmentální členy.
• Jde o „unavené světlo“? Ne. Dráhový efekt je koherentní, nedisperzní posuv, nikoli absorpce či rozptyl se ztrátou energie.
• Jaký je vztah k metrické expanzi? Tato kapitola nepoužívá obraz „prostor se jako celek rozpíná“. Rudý posuv a rozdíly časů příchodu vyplývají ze součtu příspěvků: rudého posuvu tenzorového potenciálu, vývojového dráhového rudého posuvu a Statistické tenzorové gravitace.

Shrnutí oddílu
Silná teze, že „globální kauzalita je plně určována metrickým světelným kuželem“, elegantně geometrizuje problém kauzality a v nulovém řádu funguje výtečně. Zároveň však odsouvá vývoj podél dráhy a závislost na prostředí do „koše chyb“. Teorie energetických filamentů vrací mez šíření jako tenzorem danou, světelný kužel snižuje na vzhled a požaduje jednu společnou základní mapu tenzorového potenciálu pro silné/slabé čočkování, měření vzdáleností i časování. Kauzalita tím neslábne; naopak získává zobrazitelné a testovatelné fyzikální detaily.