2.1: Klíčové důkazy konzistence obrazu moře–vlákna

Domů ／ Kapitola 2: Důkazy konzistence

Cíl
Vysvětlit čtyři body na základě silných, reprodukovatelných experimentálních důkazů, získaných v oblasti vakua za působení vnějších polí/okrajů/vynucení v průběhu několika desetiletí:

• Vesmír není „prázdná geometrie“, ale moře energie, které lze napínat či uvolňovat a které tvarují okraje a vnější působení.
• Z tohoto moře lze vytahovat uspořádaná narušení/struktury (vlnové svazky/„vlákna“) a při změně podmínek se znovu rozpouštějí zpět do moře.
• Velké množství zobecněných nestabilních částic (GUP) během své existence působí na tenzorové napětí prostředí statistickým tahem, který se makroskopicky projevuje jako statistická tenzorová gravitace (STG); při dekompozici/aniquilaci injikují energii do prostředí ve formě širokopásmových, málo koherentních vlnových svazků, čímž vzniká lokální tenzorový šum (TBN).
• Moře a vlákno jsou vzájemně převoditelné, a dohromady vytvářejí jednotný obraz „částice – vlnový svazek – prostředí“.

Rozsah a výběrová kritéria
Uvádíme pouze tvrdé důkazy, které vznikají v oblasti vakua, bez materiální terčové látky, a výhradně působením polí/geometrie/okrajů/vynucení; projevují se jako síly, záření/narušení nebo reálné páry částic.

I. Tvrzení k prokázání

• C1 | Existence prostředí–moře: Ve vakuu stačí změnit okraje/geometrii/vynucení/pole a měření se systematicky mění.
• C2 | Převoditelnost moře ↔ vlákna: Při vhodné hustotě a napětí lze z moře vytáhnout uspořádanou strukturu/vlnový svazek; po odstranění podmínek se rozpustí zpět do moře.
• C3 | Nestabilní částice → statistická tenzorová gravitace: Mnohé nestabilní částice vytvářejí statistický tah v prostředí; ve velkém měřítku se to projevuje jako hladké přitažlivé pozadí.
• C4 | Dekompozice/aniquilace → lokální tenzorový šum: Přechodné struktury při zániku injikují širokopásmové, málo koherentní svazky do prostředí, čímž vzniká lokální tenzorový šum a rozšířené mikro-narušení.
• C5 | Vznik stabilních vláken (stabilních částic): Na prahu/za uzavřených podmínek/v oknech s nízkými ztrátami může vlákno zmrznout do stabilní struktury nesoucí běžné vlastnosti hmoty.

Poznámka: Následující silné důkazy ukotvují C1/C2 a mechanismem „energie → hmota při překročení prahu“ dotýkají se také fyzikální báze C5; kosmický projev spojený s C3/C4 je rozveden v Sekcích 2.2–2.4.

II. Základní důkazy: oblast vakua + buzení polem (V1–V6)

1. Síla „vznikající z vakua“

• V1 | od roku 1997 | Casimirova síla
  Co se udělalo: Ve vysokém vakuu se měnila pouze vzdálenost/geometrie dvou neutrálních vodivých desek.
  Co se pozorovalo: Měřitelné přitahování mezi deskami, které se mění s vzdáleností/geometrií podle pevného zákona.
  Co to znamená: Žádná materiální terčová látka, žádný transport částic; samotná změna okrajových podmínek mění hustotu elektromagnetických módů v mezeře ve vakuu a vyvolá měřitelnou sílu. → C1

2. Energie/světlo/narušení „vznikající ve vakuu“

• V2 | 2011 | Dynamický Casimirův efekt
  Co se udělalo: V rezonátoru ve vakuu supervodivý obvod rychle moduloval „ekvivalentní zrcadlo“.
  Co se pozorovalo: Páry fotonů bez klasického zdroje světla a kvantové stopy jako dvojmódová komprese.
  Co to znamená: Okraje/vynucení stačí k vytažení fluktuací vakua do detekovatelných vlnových svazků; energie pochází z vynucení a „oblast vzniku světla“ leží ve vakuu. → C1/C2
• V3 | od roku 2017 | Elastický rozptyl foton–foton (γγ → γγ)
  Co se udělalo: V ultraperiferních srážkách (UPC) těžkých iontů se křížily ekvivalentní vysokoenergetické svazky fotonů v oblasti vakua.
  Co se pozorovalo: Elastický rozptyl foton–foton s vysokou statistickou významností.
  Co to znamená: Ve vakuu elektromagnetická pole vzájemně interagují a přerozdělují energii měřitelným způsobem, bez materiální terčové látky. → C1

3. Přímá produkce reálných párů ve vakuu

• V4 | 2021 | Proces Breit–Wheeler (γγ → e⁺e⁻)
  Co se udělalo: V Relativistic Heavy Ion Collider (RHIC) a v Large Hadron Collider (LHC) za podmínek UPC se srážely ekvivalentní fotonové svazky ve vakuu.
  Co se pozorovalo: Páry elektron–pozitron jasně detekované v mnoha událostech; úhlové rozdělení i výnos odpovídaly teorii.
  Co to znamená: Bez materiálního terče může energie elektromagnetických polí ve vakuu přejít v hmotu a vytvořit nabité páry. → C1/C2 (dotýká se prahového mechanismu C5)
• V5 | 1997 | Nelineární Breit–Wheeler
  Co se udělalo: Vysokoenergetické fotony interagovaly se silným laserovým polem v překryvné vakuové zóně (režim kvantové elektrodynamiky silných polí).
  Co se pozorovalo: Tvorba párů e⁺e⁻ s účastí více fotonů, spolu s nelineárními Comptonovými signály.
  Co to znamená: Silná vnější pole dodávají energii, která posouvá krátce žijící virtuální páry přes práh do detekovatelných reálných párů, a to v polem dominované oblasti vakua. → C1/C2 (dotýká se C5)
• V6 | 2022 | Trident: e⁻ → e⁻ e⁺ e⁻
  Co se udělalo: Vysokoenergetický elektronový svazek se vedl skrz silné vnější pole (orientovaný krystal/ultrasilné elektromagnetické pole); krok tvorby páru probíhal v doméně vakua dominované polem.
  Co se pozorovalo: Celkový výnos a diferenciální spektrum vykázaly prahové chování a škálování vzhledem k parametrům pole, v souladu s teorií.
  Co to znamená: Pouhá energie vnějšího pole stačí k produkci nových nabitých párů, i bez materiálního terče v samotném kroku tvorby. → C1 (dotýká se C5)

4. Rovnocenná rozšíření

• Těžší kanály jako γγ → μ⁺μ⁻, γγ → τ⁺τ⁻ a dokonce γγ → W⁺W⁻ byly postupně potvrzovány v UPC ve vakuových zónách. To podtrhuje univerzální obraz: „když energie pole překročí práh, kanály se otevírají jeden po druhém“ v procesu energie → hmota.

III. Vztah ke kvantové teorii pole: kompatibilní přeformulování a hlubší mechanismus

• Kvantová teorie pole poskytuje výpočetní rámec pravděpodobností, operátorů a propagátorů pro amplitudy a statistické předpovědi.
• Obraz moře–vlákna nabízí fyzikální intuici a prostředím nesený mechanismus, který vysvětluje, proč lze vakuum excitovat, jak se vlákno/vlnový svazek vytahuje, a proč může na prahu „zmrznout“ v částici.

IV. Shrnutí

• Moře existuje a je tvarovatelné: Ve vakuu může pouhá změna okrajů/vnějších polí vyvolat síly, záření i částice, což dokládá existenci spojitého prostředí, které lze excitovat a přestavět.
• Převoditelnost moře ↔ vlákna: Ve vakuu mohou okraje/pole/geometrie vytáhnout mikronarušení moře do uspořádaných vlnových svazků/lineárních struktur; po odvolání podmínek se rozpustí zpět. Jde o reprodukovatelný experimentální fakt.
• Zmrznutí na prahu: energie → hmota: Když přívod energie a omezení v oblasti vakua (jen pole/okraje/geometrie/vynucení) dosáhnou prahu, může se stav vlákna zmrznout na stabilní částici. Pod prahem jde o nestabilní částice: během existence vytvářejí statistickou tenzorovou gravitaci a při dekompozici/aniquilaci injikují širokopásmové, málo koherentní svazky do prostředí, tedy lokální tenzorový šum.

Shrnutě, všechny uvedené silné důkazy konvergují k jedinému obrazu: moře je fyzikální základ, vlákno je vytažitelná stavební jednotka; obě strany jsou vzájemně převoditelné a na prahu mrznou v částice. Toto jsou „klíčové důkazy konzistence obrazu moře–vlákna“.