2.2: Mezioborová potvrzení a kosmická revize obrazu moře–vlákna

Domů ／ Kapitola 2: Důkazy konzistence (V5.05)

Cíl
Rozšiřujeme závěr ze sekce 2.1 — „vakuum není prázdné“ — do makro- a kosmické škály. Nejprve zpevňujeme fyzikální základ (podpůrné důkazy) případy, kdy „spojité pole rodí vlákna“, a dlouhým seznamem zobecněných nestabilních částic (GUP). Poté párujeme dvě vrstvy pozadí — statistickou tenzorovou gravitaci (STG) a lokální tenzorový šum (TBN) — s proslulými astronomickými jevy a uzavíráme verifikační smyčku od laboratoře po vesmír.

I. Podpůrné důkazy: spojité pole („moře“) může „vydávat vlákna“

• 1957 | Vortexové linie toku v supravodiči typu II
  Pozorování: Magnetický tok se diskretizuje do „vortexových vláken“, řadí se do mřížky a lze jej vratně mazat/přepisovat.
  Závěr: Za nízkých ztrát a blízko prahu se elektromagnetické pole spontánně linearizuje do vláken a může se znovu rozpustit do spojitého stavu.
• 1950–2000 | Kvantové vortexové linie v supertekutém heliu
  Pozorování: Jemné vortexové linie jsou přímo snímány, sledovány a rekonektovány; práh kvantizace cirkulace je zřetelný.
  Závěr: Fázové pole se při nízké disipaci a omezení táhne do vláken a svazkuje; celý řetězec vznik–evoluce–rozpouštění je měřitelný.
• 1995 | Vortexová mříž v kondenzátu Bose–Einstein
  Pozorování: Rotace/geometrické buzení generuje pravidelné linie; mapa parametrů a prahy jsou jasné.
  Závěr: Kvantová fáze sama-sestavuje lineární síť v okně koherence; výsledek je reprodukovatelný.
• 1960→dnes | Z-pinch v plazmatu / filamentace proudu
  Pozorování: Silný proud svazuje plazma do úzkých filamentových kanálů se stabilním a replikovatelným spektrem nestabilit.
  Závěr: Vazba elektromagnetismu a tekutinové dynamiky stáhne spojité rozdělení do filamentových energetických drah.
• 1990→dnes | Optické filamente v atmosféře silným laserem (Kerr + plazmové „klempování“)
  Pozorování: Dlouhodosahová světelná vlákna a sevřený poloměr svazku se opakovaně potvrzují; statistický otisk je stabilní.
  Závěr: Nelineární optická pole vytvářejí v médiu samosetrvalé lineární toky energie.
• Topologické defekty v kondenzované fázi hmoty (tekuté krystaly/fázové přechody)
  Pozorování: Liniové defekty vznikají, pohybují se, srážejí, znovu propojují a rozpouštějí.
  Závěr: Pole řádového parametru ukládá strukturu do vláknových defektů; univerzalita i reverzibilita linearizace jsou doloženy.

Mezisoučet:
Různá „moře“ (elektromagnetické, fázové, proudové, plazmové…) při nízkých ztrátách + omezení/řízení procházejí cyklem tažení do vláken → svazkování → návrat do moře, v souladu s obrazem „moře ↔ vlákno je vzájemně převoditelné“: podmínky zapnuty → „vlákno vzniká“, podmínky vypnuty → „návrat do moře“.

II. Podpůrné důkazy: nestabilní částice ve velkém množství

• 1936 | Muon — τ ≈ 2,197×10⁻⁶ s
• 1947 | Pion — π⁺/π⁻: ≈ 2,603×10⁻⁸ s; π⁰: ≈ 8,4×10⁻¹⁷ s
• 1947 | Kaon — K⁺/K⁻: ≈ 1,238×10⁻⁸ s; K_S: ≈ 8,958×10⁻¹¹ s; K_L: ≈ 5,18×10⁻⁸ s
• 1950–1970 | Rezonanční stavy — ≈ 10⁻²³–10⁻²⁴ s
• 1974 | J/ψ — ≈ 7,1×10⁻²¹ s
• 1975 | Tau — ≈ 2,90×10⁻¹³ s
• 1977 | Υ(1S) — ≈ 1,22×10⁻²⁰ s
• 1983 | W/Z — W ≈ 3,0×10⁻²⁵ s; Z ≈ 2,64×10⁻²⁵ s
• 1995 | Top kvark — ≈ 5,0×10⁻²⁵ s
• 2012 | Higgsův boson — ≈ 1,6×10⁻²² s

Mezisoučet:
„Linearizace do vláken je vrstevná a závislá na životnosti.“ Čím těžší/kompaktnější útvar, tím kratší život; uvolnění často probíhá kanály blízkého pole silné/slabé interakce. Ve vesmíru je nestabilních částic nesmírně mnoho a tvoří rozsáhlý zdroj pro statistickou tenzorovou gravitaci i lokální tenzorový šum.

III. Kosmická verifikace (část 1): statistická tenzorová gravitace (STG)

Každá nestabilní částice vyvolává během existence dovnitř směřující statistické tažení na tenzorové napětí okolního moře energie — jako „okamžité drobné prohlubně“ na hladině. Nesčíslné prohlubně, překryté a zprůměrované v kosmu, vytvářejí hladké pozadí statistické tenzorové gravitace.

Časová osa potvrzení

• 1930→1970 | „Téměř ploché“ rotační křivky galaxií
  Co se vidí: Na velkých poloměrech rychlost hvězd neklesá úměrně viditelné hmotě.
  Silné stránky: Mezigalaktická i mezidekádová shoda; hmotová uzávěrka s pouhou viditelnou složkou nevychází.
  V rámci STG: Hladké tažné pozadí se přičítá viditelné hmotě a přepisuje efektivní vodicí potenciál.
• Od 1979 | Silné gravitační čočky (vícenásobné obrazy/Einsteinovy prstence)
  Co se vidí: Polohy obrazů/zvětšení/časová zpoždění s přesností; umožňují inverzní rekonstrukci hmoty.
  Silné stránky: Trojí nezávislé omezení vyžaduje dodatečný zdroj tahu.
  V rámci STG: Statistické tažné pánve + viditelná hmota spoluurčují; geometrie i časování lze současně simulovat a doladit.
• Od 2006 | „Rozchod špičky hmoty a špičky plynu“ v srážejících se kupách (např. Bullet Cluster)
  Co se vidí: Hmotová špička čočky je výrazně posunuta vůči rentgenové plynové špičce a vyvíjí se s fází sloučení.
  Silné stránky: Morfologie + chronologie omezují zároveň; silné případy pro „dodatečný tažný člen“.
  V rámci STG: Událostní historie přeuspořádává tažné pánve (jety/stripping/turbulence) → koherentní sled posunu a vývoje.
• 2013/2018 | Mapa potenciálu čočky CMB pro celé nebe (φ-mapa)
  Co se vidí: Topografie celkové gravitace silně koreluje s velkorozměrovou strukturou.
  Silné stránky: All-sky, vysoká statistická významnost, shoda napříč týmy.
  V rámci STG: Mapa pozadí pánví pro prostorově kovariantní porovnání s TBN a strukturálními splajny.
• 2013→2023 | Slabé čočkování – spektrum výkonu kosmického shear
  (CFHTLenS, DES, KiDS, HSC)
  Co se vidí: Systematický shear u desítek milionů galaktických tvarů; spektrum výkonu + vícerozměrná statistika jsou robustní.
  Silné stránky: Přesné křivky tažné síly v závislosti na škále/čase, často nad viditelný příspěvek.
  V rámci STG: Ekvivalent spektru statistické tažné síly, fitovanému na statistiku populací nestabilních částic.

Shrnutí (část 1):
Mnoho linií důkazů ukazuje na gravitaci na pozadí mimo viditelnou složku. Hlavní výklad mluví o „halu temné hmoty dosud nedetekovaném přímo“; obraz moře–vlákna to nahrazuje statistickou tenzorovou gravitací z překrytí a průměrování tahu nestabilních částic: méně předpokladů, bez nových komponent, jednotná shoda v geometrii i statistice. „Anomálie“ typu rozchodu masové a plynné špičky v Bullet Clusteru zapadají do událostně řízeného přeuspořádání tažných pánví.

IV. Kosmická verifikace (část 2): lokální tenzorový šum (TBN)

Když se nestabilní částice rozpadá/aniihiluje, energie se vrací do moře jako širokopásmové, nízko-koherentní vlnové pakety. Tato vrstva je všudypřítomná, avšak slabá, přesto zanechává společné statistické otisky; při šíření je konzistentně přeformována topografií statistické tenzorové gravitace.

Časová osa potvrzení

• 1965→2018 | Kosmické mikrovlnné pozadí: hladká báze + stabilní textura
  Co se vidí: Téměř černotělesná báze se spektrem anisotropie, zvrásněná čočkováním.
  Silné stránky: Více satelitních generací, velmi vysoké S/N; „báze + textura“ je pevný obraz všudypřítomné mikroperturbační vrstvy.
  V TBN: Široká, slabá základní perturbace + kovariantní zvrásnění podle tažné topografie (v taktu se STG).
• 2013→2023 | Křížová korelace B-módů z čočkování CMB s φ-mapou
  Co se vidí: Konverze E→B čočkováním je přímo zjištěna a prostorově koreluje s φ-mapou.
  Silné stránky: Ukazuje jednotnou přetvorbu vzoru během šíření.
  V TBN: Pozorovací pečeť kovariance mezi texturou a STG-topografií.
• Od 2023 | Společné „červené“ pozadí v pulsarových časovacích polích (PTA)
  Co se vidí: Více PTA nezávisle hlásí společné pozadí v nHz pásmu, úhlová korelace odpovídá očekávaným křivkám.
  Silné stránky: Rostoucí shoda napříč poli, statistická robustnost.
  V TBN: Makro-zdroje událostí (slučování/jety/rozřetězení) injektují mikroperturbace do moře a zanechávají kolektivní podpis.

Shrnutí (část 2):
Nezávislá pozorování konvergují k všudypřítomné vrstvě mikroperturbací, která je synchronně přetvářena gravitční topografií. Hlavní čtení ji dělí na „primordiální fluktuace + popředí/systémové vlivy“; obraz moře–vlákna ji sjednocuje jako lokální tenzorový šum: širokou, slabou bázi plus událostmi řízené perturbace (injektované rozpadem/aniihilací nestabilních částic), a vše kovariuje se statistickou tenzorovou gravitací. Přístup nepřidává nové komponenty, přirozeně vysvětluje mezipásmové prostorové korelace i stabilitu spektra a dává časové pořadí „aktivita ↑ → nejprve šum, potom tah“.

V. Shrnutě

• Tři proudy důkazů — mezioborové „moře rodí vlákna“, dlouhý seznam nestabilních částic z fyziky vysokých energií a kosmická měření s „dodatečným tahem (STG) + všudypřítomnou perturbací (TBN)” — do sebe zapadají a ukazují stejným směrem: vesmír je vyplněn „mořem energie“, jež lze excitovat a přetvářet, z něhož vláknité struktury lze vytahovat u prahu.
• Nesčetné nestabilní částice: během života → superpozice tahu = statistická tenzorová gravitace; při rozpadu/aniihilaci → injekce mikroperturbací = lokální tenzorový šum.
• Nejde o slepenec jevů, ale o uzavřenou verifikační smyčku: tá ž e mapa tenzorového potenciálu má „sloužit více použitím“ v dynamice, gravitačním čočkování a časování, přičemž se oboustranně potvrzuje zvýšení základní úrovně difuzního záření.