3.16 Počátek vesmíru: globální uzamčení bez času a „brána“ fázového přechodu

Domů ／ Kapitola 3: Makroskopický vesmír

Předmluva

Počátek nevznikl „z ničeho“. Celá síť vláken a média vstoupila do kvazi-vakuového jádra: částic bylo krajně málo, entropie velmi nízká a rozpočtová „zásoba“ napětí byla vytažena na celosvětový strop. Síť se nacházela ve stavu globálního uzamčení — dovnitř ano, ven ne. Jakmile namáhání překročilo kritický práh, přechodová zóna „otevřela bránu“ prostřednictvím pístovitého znovuzahřátí, které rychle proměnilo akumulované napětí v šířící se energii. Mohly vzniknout opakovatelné procesy a „takt“ hodin a vesmír vstoupil do dějin, jež lze zpětně sledovat.

V obrazu vlákno–médium–napětí charakterizují ranou etapu tři prvky: velké množství zobecněných nestabilních částic (GUP) s krátkou, ale uspořádanou existencí; jejich souhrnný, dočasný tah dovnitř vytvořil základ statistické gravitace napětí (STG); a jejich rozpad nebo anihilace vracely slabé svazky vln, které tvoří pozadí lokálního šumu založeného na napětí (TBN). Dále používáme výhradně tyto české plné názvy.

I. Proč je třeba „počátek“ přepsat (jevové stopy a úskalí)

• Past singularity
  Naivní extrapolace hustoty a teploty k „nekonečnu“ značí kolaps měřítek, nikoli fyzikální fázi. Matematická divergence není stav hmoty.
• Překvapivě raná uniformita
  Nejstarší pozorovatelné otisky — například akustické fáze a téměř izotermie — jsou nápadně konzistentní. Při jediné horní rychlostní mezi a běžném kauzálním šíření je rychlé sladění vzdálených oblastí obtížné vysvětlit.
• Nejasný původ „počátečního tepla“
  Jak mohla vysoká teplota zaplnit prostor v krátkém čase? Pokud se to vezme jako předpoklad, energetická bilance ani kauzální řetězec nevychází.
• „Bylo něco před ‚předtím‘?“
  Považovat čas za danou osu vede k nekonečné regresi. Je třeba doložit, zda měl počáteční stav vůbec „operační čas“.
• Shrnutě
  Počátek je vhodné popsat jako fyzikální fázi a její fázový přechod, nikoli pojmy „nula“ či „nekonečno“.

II. Počátek bez času: bez částic, bez hodin (povaha kvazi-vakuového jádra)

• Souvislé, ale nefixované
  Existovala pouze souvislá síť; ještě nevznikly samo-nesené pletence/uzly, které by hrály roli částic. Bez stabilních oscilátorů není použitelných hodin.
• Napětí na stropě
  Médium bylo krajně napjaté, takže vzrostla lokální mez šíření. Vysoká mez však neznamená „čas“: bez stabilního kmitu není perioda ani rytmus.
• Globální uzamčení (dovnitř ano, ven ne)
  Propojení uzavíralo poruchy „dovnitř“, bez vnější reference. Nejde o lokální „díru“, nýbrž o jádro, které uzamyká celý prostor.
• Kolaps časového významu
  Bez částic → bez stabilních oscilátorů; bez cyklu → bez kalibrované „sekundy“; bez srovnatelné osy evoluce → „před/poté“ není provozně smysluplné. Ptát se „co bylo předtím“ v této fázi postrádá význam.

III. Zážeh a překročení prahu: od uzamčení k otevřené bráně (jak se „rozsvítí“ čas)

1. Vytrvalé jemné poruchy na hustém, vysoce napjatém pozadí
   I bez stabilních částic krátkověké, avšak uspořádané poruchy často vznikaly a zanikaly a vnášely dva pohony:

• Statistická gravitace napětí: během krátké existence táhla dovnitř a zhušťovala uzamčené jádro.
• Lokální šum založený na napětí: při rozpadu nepravidelné svazky vln „poklepávaly“ na spojení a vyvolávaly mikro-zážehy a mikro-přeskupení.

2. Překročení prahu a odemčení fáze
   Když „tah dovnitř + mikro-zážehy“ posunuly namáhání nad práh, následovalo rozsáhlé přepojování:

• Velké „pláty“ spojů praskaly — znovu se vázaly — a opět uzavíraly, čímž vznikaly koridory napětí.
• Uzamčení se stalo propustným; objevily se směrované trasy s malým odporem; kauzální tok „dovnitř–ven“ se obnovil.

3. Pístovité znovuzahřátí (způsob otevření brány)
   Přechodová zóna uvolňovala rozpočet napětí po etapách:

• Nejprve se objevila společná schodnice (celková energetická hladina vyskočila synchronně).
• Poté následoval obálkový dozvuk (nejprve silný, pak slábnoucí; rozestupy vrcholů rostly), jenž měnil zásoby napětí na šířící se energii a blízkopolní plazma.

4. Čas se rozsvěcí
   Jakmile vznikly stabilní lokální struktury a opakovatelné děje (hierarchické smyčky, akustické tam-a-zpět), lze definovat periodu — čas získává operační smysl.

IV. Otevřená brána a sehrání: proč se vzdálené oblasti stávají izofázovými a téměř izotermickými (bez dodatečné „inflace“)

• Vysoká mez šíření + přepojování po blocích
  Fázový přechod probíhal na pozadí s velmi vysokou mezí šíření. Spolu s blokovým přepojováním (rozsáhlé regiony mění spojení současně) se mohly obrovské oblasti během krátké fyzikální doby synchronizovat. Tak se ustavuje fázové sladění a téměř izotermie.
• Energetická bilance počátečního tepla
  Řetězce přepojení proměnily napěťové namáhání v putující poruchy; v blízkém poli se rychle překlopily do vysokoenergetických plazmat a naplnily počáteční teplo. Teplo nevzniklo z prázdna, nýbrž z jednorázového uvolnění zásob energie.
• Rozlišení „stropu“ a „časové škály“
  Pole napětí určuje mez šíření (zprvu velmi vysokou). Časová škála vyžaduje hodiny (objevují se až po odemčení). Otevření brány přineslo obojí: rychlou sehranost a evoluci měřitelnou v čase.

V. Fixace a úvod scény: předání „negativu“ dnešku

• Akustická fáze
  V „novém normálu“ (stále hustém a napjatém) se fotony a bariony stlačovaly a odrážely, čímž ustavovaly koherentní rytmy a měřítka — akustické měřítko.
• Rozpojení jako otisk
  Když plazma zřídla a srážek prudce ubylo, fotony se odpojily od sítě a vydaly se volně. Přenesly do přítomnosti čerstvě kalibrovaný „negativ“ — kosmické mikrovlnné pozadí (CMB) s pozadím černého tělesa, rytmem vrchol–údolí a dominantní texturou polarizace. Po této první zmínce používáme jen český plný název.
• Tesání kosmické sítě
  Poté napěťová krajina dlouhodobě organizovala hmotu: transport po dlouhých svazích, svazkování hřbetů, uzavírání uzlů a pružné odskoky dutin — kostru vláken–stěn–uzlů–dutých oblastí.

VI. „Bylo něco před ‚předtím‘?“ — proč otázka míjí cíl

1. Bez času ⇒ bez „před/poté“
   V uzamčené fázi čas provozně neexistuje. Ptát se na „předtím“ je jako měřit průtok kapalné vody pod bodem mrazu.
2. Kauzální izolace a mazání paměti
   Globální uzamčení + extrémní napětí + řetězy přepojení ⇒ podrobnosti „před-fáze“ jsou nedosažitelné:

• Bez návratového kanálu: přechod od zámku k otevření nenabízí odchozí kauzální trasu; nejde o „neměřitelnost“, ale o „nedoručitelnost“.
• Smazané kódování: vysokofrekvenční přepojování míchá a rozptyluje mikro-vzorce před-fáze; zůstávají jen bezejmenné makro-veličiny, jako celkové namáhání/hustota energie; přenos energie není přenosem informace.
• Nekompatibilní průřez: míry a pozorovatelné veličiny se na obou stranách hranice kódují odlišně; i když porucha přejde, těžko se mapuje na „rekonstruovatelnou paměť“.

3. Proto
   I kdyby „za zdí“ něco bylo, leží to mimo dosah naší fyziky. Pozorovatelná historie začíná znovu v okamžiku otevření brány.

VII. Čtyřdílná „hlavní kniha“ počátku (založená do kvazi-vakuového jádra)

• Vlákno (nosič hmoty)
  Před odemčením existovala jen souvislá síť; samo-nesené pletence (částice) a hierarchické smyčky přišly až poté.
• Médium/moře (pracovní režim)
  Médium bylo vtaženo do velmi těsného, napjatého pracovního pásma; po otevření se vrátilo do obnovitelného elastického režimu umožňujícího akustiku–transport–otisk.
• Hustota (náklad)
  Zprvu velmi vysoká, nesla jak napětí, tak smyčky; po otevření se přerozdělila podle napěťové krajiny a vyvinula se v hierarchickou strukturu.
• Napětí (tah/mez/rytmus)
  Na začátku poskytovalo jen mez, nikoli rytmus; po otevření rozsvítilo rytmus, stanovilo mez a vyřezalo cesty — tím se stalo primární účetní knihou historie.

VIII. Přirovnání, které ukotví intuici

Celoplošně napjatá blána bubnu + pístový ventil: před odvětráním je blána extrémně napjatá a bez hodin — otázka „jak dlouho se vařilo“ nedává smysl. Jakmile ventil překročí práh a otevře se, společná schodnice následovaná obálkou dozvuku promění zásobu energie v teplo a vlny; teprve potom začíná měření času.

IX. Paralela s tradičním vyprávěním

• K „singularitě“
  Nahrazujeme „nekonečně malé/velké“ pojmem „kvazi-vakuové jádro na napěťové mezi + brána fázového přechodu“. Měřítka existují, pouze byla dočasně nepoužitelná; po otevření se vracejí.
• K „inflaci“
  Inflace používá rychlé geometrické roztažení ke sladění vzdálených oblastí. Zde vysoká mez šíření v napjaté fázi a blokové přepojování dosahují rané sehranosti, zatímco pístovité znovuzahřátí předává energii a „zapisuje“ fázi — bez dodatečného hnacího pole či scénáře výstupu.
• K analogii s „vnitřkem černé díry“
  Společné: uzamčení a extrémní napětí. Rozdíl: zde je uzamčení globální, bez vnější reference; otevření není „útěk“, nýbrž přepsání konektivity a obnovení provozních metrik.

X. Pozorovatelné stopy a kritéria

• J1 | Slabý otisk „společné schodnice + obálky dozvuku“
  Pokud k pístovitému znovuzahřátí došlo, měly by korelace teplota–teplota a polarizace E-módu v kosmickém mikrovlnném pozadí připustit velmi malou, zhruba logaritmicky rozestou modulační ozvěnu. Účinek se s měřítkem zmenšuje, zůstává pod současnými limity, ale ukazuje konzistentním směrem.
• J2 | Achromatické posuvy na největších úhlových škálách
  Blokové přepojování a dráhové členy zanechají frekvenčně nezávislé odchylky teploty/fáze na největších úhlech; jejich orientace slabě koreluje s konvergenčními mapami velkoškálové struktury.
• J3 | Raná „vodicí paměť“
  V kombinovaných rekonstrukcích spojujících slabé gravitační čočkování, kosmický střih a baryonové akustické oscilace (BAO) by obnova hladší prapůvodní napěťové krajiny měla současně snížit zbytky ve všech třech diagnostikách při použití stejné mapy. Po této první zmínce používáme jen český plný název.
• J4 | Velmi nízké horní meze spektrálních zkreslení
  Pokud byl přenos energie mírný, kosmické mikrovlnné pozadí by mělo nést nenulová, avšak velmi malá zkreslení μ a y; citlivější spektrální mise mohou limity zpřísnit nebo je detekovat.

XI. Závěr: říci „počátek“ jasně

• Počáteční stav: Celá síť byla v kvazi-vakuovém jádře pod globálním uzamčením — bez částic, bez hodin, bez času — s rozpočtem napětí na stropě.
• Zážeh: Jemné krátkověké poruchy a narůstající namáhání protlačily systém přes práh; přechodová zóna otevřela bránu skrze pístovité znovuzahřátí; čas se stal provozně smysluplným, mez šíření zůstala vysoká, fázové sladění vzniklo rychle a uložené napětí financovalo počáteční teplo.
• Otisk: Akustická fáze určila rytmus; rozpojení předalo „negativ“ dnešku; napěťová krajina vytesala kosmickou síť a dějiny se staly sledovatelnými.
• K „předtím“: V bezčasé fázi se „před/poté“ neuplatní; i kdyby před-fáze existovala, její informace je pro nás fakticky smazána. Pro pozorovatelný vesmír vše začíná znovu otevřením brány.

Vesmír nevyskočil z nuly; překročil práh z globálně uzamčeného kvazi-vakuového jádra: napětí dalo mez, fázový přechod rozžehnul rytmus, energie naplnila teplo a síť zapsala sehranost; odtud napěťová krajina vedla vývoj ke kosmu, který dnes vidíme.